Zkouška Kolman 18. 6. 2025 C

  1. Nechť A=(210121012)A = \begin{pmatrix} 2 & -1 & 0 \\ -1 & 2 & -1 \\ 0 & -1 & 2 \end{pmatrix}. Pokud existují, najděte následující rozklady:

    a) A=RTRA = R^TR, kde RR je reálná matice, (5)

    b) A=OTDOA = O^TDO, kde OO je reálná ortonormální matice a DD je reálná diagonální matice, (5)

    c) A=PTPA = P^TP, kde PP je pozitivně definitní reálná matice. (5)

 

  1. a) Uveďte přesnou definici determinantu matice. (3)

    b) Uveďte přesné znění tvrzení o vztahu mezi det(A)\det(A), det(B)\det(B) a det(AB)\det(AB). (3)

    c) Uveďte přesné znění Cramerova pravidla. (3)

    d) Alespoň jedno z tvrzení v bodech b) a c) dokažte. (6)

 

  1. a) Popište přesně Gram-Schmidtovu ortonormalizaci. (5)

    b) Nechť D=(120012)D = \begin{pmatrix} \frac{1}{2} & 0 \\ 0 & \frac{1}{2} \end{pmatrix}, b1=(22)b_1 = \begin{pmatrix} 2 \\ 2 \end{pmatrix} a b2=(04)b_2 = \begin{pmatrix} 0 \\ 4 \end{pmatrix}. Uvažte skalární součin na R2\mathbb{R}^2 daný předpisem u,v=uTDv\braket{u, v} = u^TDv. Aplikujte Gram-Schmidtovu ortonormalizaci na bázi B=(b1,b2)B = (b_1, b_2) vektorového prostoru R2\mathbb{R}^2 s výše uvedeným skalárním součinem; výslednou ortonormální bázi označte C=(c1,c2)C = (c_1, c_2) a obě báze B,CB, C znázorněte v obrázku. (8)

    c) Najděte Fourierovy koeficienty vektoru w=(3,1)Tw = (3, 1)^T vůči bázi CC a zapište souřadnice vektoru ww vůči bázi CC; stále pracujte se skalárním součinem podle předešlého bodu. (2)

 

  1. Pro každé z následujících tvrzení zdůvodněte, zda platí či neplatí.

    a) Nechť ARn×nA \in \R^{n \times n} je symetrická matice a uu a vv dva její vlastní vektory příslušné různým vlastním číslům. Pak uu a vv jsou na sebe kolmé (vzhledem ke standardnímu skalárnímu součinu). (5)

    b) Nechť ARn×nA \in \R^{n \times n} je symetrická matice s kladnou diagonálou a f:Rn×RnRf : \R^n \times \R^n \rightarrow \R je zobrazení definované pro každé u,vRnu, v \in \R^n předpisem f(u,v)=uTAvf(u, v) = u^TAv. Pak f(u,v)f(u, v) je skalární součin na Rn\R^n. (5)

    c) Je-li matice kvadratické formy vůči nějaké bázi diagonální, pak je matice této formy diagonální vůči každé bázi. (5)


Na začátku upřesnil, že "ortonormální" matici z příkladu 1b jsme nazývali "ortogonální" (platí pro ni AAT=IAA^T = I).


Spoiler: Na konci ukázal, že 1c jde řešit pomocí 1b a A=OTDO=OTDDO=OTDTIDO=OTDTOOTDO=(OTDO)T(OTDO)=(O1DO)T(O1DO)=PTPA = O^TDO = O^T\sqrt{D}\sqrt{D}O = O^T\sqrt{D}^TI\sqrt{D}O = O^T\sqrt{D}^TO O^T\sqrt{D}O = (O^T\sqrt{D}O)^T(O^T\sqrt{D}O) = (O^{-1}\sqrt{D}O)^T(O^{-1}\sqrt{D}O) = P^TP.


Bodování:

  • 60–50 = 1

  • 42–49 = 2

  • 35–41 = 3

  • 30–34 = možná ústní

  • 0–29 = 4

Čas: 90 minut (bylo to málo)


Na skupinovém ústním dozkoušení po mně chtěl dopočítat čtyři příklady, které jsem nestihl, po třech hotových (s jednou nápovědou) mi dal trojku. (Nebojte se a běžte tam.)


Řešení

  1. a)

  • Je několik možností, jak si zjednodušit život, když to budete počítat jako poslední:

    1. Přeskočit ověření PDF, protože z b) známe vl. čísla a ty jsou kladná \Rightarrow AA je PDF matice

    2. Přeskočit to a použít výsledek z c), o PDF matici víme, že lze rozložit na součin regulárních matic UTUU^TU, což znamená, že PDF matice také musí být regulární.

  • Toto vypadá, že by odpovídalo Choleského rozkladu, tam získáme dvě reálné matice, které splňují tento vztah.

  • Ověříme PDF, například pomocí Gaussovky s omezením na přičítání řádků jen k řádkům níže. \Rightarrow AA je PDF matice

  • Provedeme Choleského rozklad (uděláme si ten velký kříž, a jak říká pan Fiala „Řešíme křížovku.")

  • Dáme si pozor, která matice je která. Z věty víme, že Choleského rozklad ve tvaru A=RTRA=R^TR je pro RR horní trojúhelníkovou, takže vezmeme i pro naše RR tu matici, která je horní trojúhelníková. R vyjde (22200321320043) vidıˊme, zˇe zlomky a odmocniny lze zjednodusˇitR \text{ vyjde } \begin{pmatrix} \sqrt{2} & -\frac{\sqrt{2}}{2} & 0 \\ 0 & \sqrt{\frac{3}{2}} & -\frac{1}{\sqrt{\frac{3}{2}}} \\ 0 & 0 & \sqrt{\frac{4}{3}} \end{pmatrix} \text{ vidíme, že zlomky a odmocniny lze zjednodušit} RTR=(20012232002332213)(21220032233200213)R^T R = \begin{pmatrix} \sqrt{2} & 0 & 0 \\ -\frac{1}{2}\sqrt{2} & \sqrt{\frac{3}{2}} & 0 \\ 0 & -\frac{2}{3}\sqrt{\frac{3}{2}} & 2\sqrt{\frac{1}{3}} \end{pmatrix} \begin{pmatrix} \sqrt{2} & -\frac{1}{2}\sqrt{2} & 0 \\ 0 & \sqrt{\frac{3}{2}} & -\frac{2}{3}\sqrt{\frac{3}{2}} \\ 0 & 0 & 2\sqrt{\frac{1}{3}} \end{pmatrix}

  1. b)

  • Matice A je symetrická, takže má A=OTDOA=O^TDO rozklad, Kolman značil A=PTP1A=PTP^{-1}, my víme, že pro ortogonální matici OO platí OOT=IOT=O1OO^T=I \Rightarrow O^T=O^{-1}, takže když řekneme, že O=PTO=P^T, pak vidíme, že je to ten stejný rozklad jako ten z tvrzení.

  • Nejdříve začneme klasicky hledat A=RDR1A=RDR^{-1} rozklad - děláme diagonalizaci (diagonální matice DD má na diagonále vl. čísla, pak vytvoříme matici RR, která má ve sloupcích vl. vektory ve stejném pořadí jako ty vl. čísla)

    • Charakteristický polynom: λ36λ2+10λ4\lambda^3-6\lambda^2+10\lambda-4

      • Jak na nalezení kořenů? Víme, že kořeny, pokud jsou racionální, pak musí být ve tvaru ±pq\pm\frac{p}{q}, kde pp je dělitel absolutního členu a qq je dělitel koeficientu nejvyššího členu, takže to mohou být ±1,±2,±4\pm 1, \pm 2, \pm 4, buď hloupě dosazujeme nebo si z nich chytře vybereme a dosazením otestujeme. Zbylé najdeme dělením polynomů.

      • Nebo se vám při počítání charakteristického polynomu podaří vytknout (t2)(t-2).

    • Vlastní čísla: 2,2+2,222, 2+\sqrt{2}, 2-\sqrt{2}

    • Vlastní vektory (ve stejném pořadí jako vl. čísla): (101)\begin{pmatrix} -1 \\ 0 \\ 1 \end{pmatrix}, (121)\begin{pmatrix} 1 \\ -\sqrt{2} \\ 1 \end{pmatrix}, (121)\begin{pmatrix} 1 \\ \sqrt{2} \\ 1 \end{pmatrix}

  • Pak si uvědomíme, že vlastní vektory příslušné různým vlastním číslům symetrické matice jsou na sebe kolmé (důkaz je v 4. c)), pokud tuto vlastnost neznáte, tak asi stačí ověřit, zda jsou na sebe kolmé, a zjistíte, že jsou.

  • Máme matici RR, o které víme, že její sloupce jsou na sebe kolmé, takže aby to byla ortogonální matice, tak stačí normalizovat vektory ve sloupcích (vlastní vektory) a máme hledanou matici OTO^T A=OTDO=(22121202222221212)(20002+200022)(22022122212122212)A=O^TDO=\begin{pmatrix} -\frac{\sqrt{2}}{2} & \frac{1}{2} & \frac{1}{2} \\ 0 & -\frac{\sqrt{2}}{2} & \frac{\sqrt{2}}{2} \\ \frac{\sqrt{2}}{2} & \frac{1}{2} & \frac{1}{2} \end{pmatrix}\begin{pmatrix} 2 & 0 & 0 \\ 0 & 2+\sqrt{2} & 0 \\ 0 & 0 & 2-\sqrt{2} \end{pmatrix}\begin{pmatrix} -\frac{\sqrt{2}}{2} & 0 & \frac{\sqrt{2}}{2} \\ \frac{1}{2} & -\frac{\sqrt{2}}{2} & \frac{1}{2} \\ \frac{1}{2} & \frac{\sqrt{2}}{2} & \frac{1}{2} \end{pmatrix}

  1. c)

  • Tady musíme vykouzlit vztah s rozkladem v b)

  • A=OTDO=OTDDO=OTDTIDO=OTDTOOTDO=(OTDO)T(OTDO)=(O1DO)T(O1DO)=PTPA = O^TDO = O^T\sqrt{D}\sqrt{D}O = O^T\sqrt{D}^TI\sqrt{D}O = O^T\sqrt{D}^TO O^T\sqrt{D}O = (O^T\sqrt{D}O)^T(O^T\sqrt{D}O) = (O^{-1}\sqrt{D}O)^T(O^{-1}\sqrt{D}O) = P^TP

    • Využíváme hodně vlastnost ortogonálních matic OOT=IOO^T=I

    • Získáváme, že matice PP má rozklad P=O1DOP=O^{-1}\sqrt{D}O, to znamená, že PP je matice podobná matici D\sqrt{D}. Podobné matice mají stejný charakteristický polynom, takže i stejná vlastní čísla, a víme, že D\sqrt{D} má jen kladná vlastní čísla \Rightarrow PP je PDF matice

    • Spočítáme OTDOO^T\sqrt{D}O, a vyjdou nám příšerná čísla.

  • POZN 1: Tohle jsem u zkoušky nevymyslel a odhodlám se říci, že to nevymyslel nikdo.

  • POZN 2: Ptal jsem se pana Kolmana, zda ten součin matic bylo opravdu potřeba dopočítat a odpověděl mi na to, že mu stačilo jen vyjádřit ten rozklad OTDOO^T\sqrt{D}O.

  1. b)

  • Pro A,BRn×n:det(AB)=det(A)det(B)A, B \in \R^{n \times n}: \det(AB) = \det(A) \cdot \det(B). Je důležité napsat tam co jsou AA a BB.

  • Základ důkazu:

    • Pokud AA nebo BB singulární: ABAB je taky singulární, tedy det(AB)=0\det(AB) = 0 a jedno z det(A)\det(A) a det(B)\det(B) je taky 00, takže det(A)det(B)=0\det(A) \cdot \det(B) = 0

    • Pro AA i BB regulární:

      • AA lze rozložit na součin matic elementárních řádkových operací A=E1EkA = E_1 \cdot \ldots \cdot E_k

      • EŘÚ jsou dvě: vynásobení ii-tého řádku α\alpha, přičtení ii-tého řádku k jj-tému řádku; každá má svoji jednoduchou matici, spočítáte jejich determinant

      • pomocí linearity skalárního součinu dokážete, že det(ER)=det(E)det(R)\det(ER) = \det(E) \cdot \det(R)

      • to několikrát aplikujete, abyste z determinantu dlouhého součinu udělali dlouhý součin determinantů

      • následně to aplikujete zpětně, abyste z dlouhého součinu determinantů elementárních matic udělali determinant dlouhého součinu elementárních matic, tedy det(A)\det(A)

  1. a)

  1. b)

  • Děláme Gram-Schmidtovu ortonormalizaci a dáváme si pozor, abychom vždy používali zadaný skalární součin. c1=(11),c2=(11)c_1=\begin{pmatrix} 1 \\ 1 \end{pmatrix}, c_2=\begin{pmatrix} -1 \\ 1 \end{pmatrix}

  • (Na obrázku jsou prostě jen 4 vektory nakreslené do grafu s osami souřadnic x1x_1, x2x_2)

  1. c)

  • Fourierovy koeficienty budou právě ty hledané souřadnice vektoru ww vůči bázi CC.

  • Souřadnice ww vůči bázi CC tedy budou [w]C=(w,c1,w,c2)T=(2,1)T[w]_C = (\braket{w, c_1}, \braket{w, c_2})^T = (2, -1)^T

  1. a) Tvrzení platí

  • Z definice víme, že Av1=λ1v1Av_1 = \lambda_1 v_1 a Av2=λ2v2Av_2 = \lambda_2 v_2

  • Když jednu z rovnic transponujeme

    • (Av1)T=v1TAT=λ1v1T(Av_1)^T=v_1^T A^T = \lambda_1 v_1^T

    • Víme, že je symetrická (AT=AA^T=A)

    • v1TA=λ1v1T\Rightarrow v_1^T A = \lambda_1 v_1^T

  • Vynásobíme zprava v2v_2

    • v1TAv2=λ1v1Tv2v_1^T Av_2 = \lambda_1 v_1^Tv_2

  • Do v1TAv2v_1^T Av_2 dosadíme za Av2Av_2:

    • v1TAv2=v1T(λ2v2)=λ2v1Tv2v_1^T Av_2 = v_1^T(\lambda_2 v_2) = \lambda_2 v_1^Tv_2

  • Vidíme, že tedy λ1v1Tv2=λ2v1Tv2\lambda_1 v_1^Tv_2 = \lambda_2 v_1^Tv_2

  • To však může platit jen pokud jsou λ1\lambda_1 a λ2\lambda_2 stejná, nebo v1Tv2=0v_1^Tv_2=0. My však víme, že λ1\lambda_1 a λ2\lambda_2 jsou různá v1Tv2=0\Rightarrow v_1^Tv_2=0

  • POZN: Tohle jsem u zkoušky nevymyslel. Pokud má někdo něco jednoduššího, tak to sem prosím připište.

  1. b) Tvrzení NEplatí

  • Problém je s podmínkou P (Pozitivita) u skalárního součinu.

  • Jelikož hledáme protipříklad, tak se můžeme omezit jen na u=vu=v, pak bude vlastnost uV:uTAu0(uTAu=0u=0)\forall u \in V: u^TAu\ge0\land (u^TAu=0 \Leftrightarrow u = 0) to je stejná podmínka jako pro PDF

  • Tady nastává problém. Kladná diagonála je nutná, ale ne dostačující podmínka pro PDF.

  • Protipříklad: (1221)\begin{pmatrix} 1 & 2 \\ 2 & 1 \end{pmatrix}, má vlastní čísla λ1=3,λ2=1\lambda_1=3, \lambda_2=-1 \Rightarrow není PDF

  1. c) Tvrzení NEplatí

  • POZN: Prosím o doplnění důkazu.

POZN Autora:

  • Doufám, že vám toto řešení pomohlo, dalo mi to hodně práce.

  • Pokud najdete chybu, tak ji prosím opravte.

  • Kolman byl pak hodný na ústní.